Totes Gebirge 2006
Pokus o letní přechod Totes Gebirge
Neboť z dlouho plánované Tour de Mont Blanc sešlo, hledali jsme náhradní plán. Jako důstojnou alternativu jsme nakonec zvolili Totes Gebirge. Mezi kandidáty patřilo i pohoří Dachsteinu, ale většina z nás, nadšená četbou Epových trekových stránek (nyní nedostupné), nakonec rozhodla, že se pojede do „Mrtvých hor“.
Sobota 5.8.2006
Ráno v půl šesté, o pouhé půl hodiny později oproti plánu, jsme konečně nasedli do auta a vyrazili do Bad Aussee, kde jsme chtěli započít přechod hřebene Totes Gebirge. Cestou jsme úspěšně trefili do Dolního Dvořiště, Lince a dokonce i Bad Ischl, kde jsme chtěli zakoupit mapu. Poté co jsme několikrát obkroužili místní kruhový objezd a „prohlédli“ si jeho okolí, jsme zdarma zaparkovali ve Sparu a vydali se pro mapu. Tu se nám podařilo za 7.50 Eur sehnat v nedalekém informačním středisku.
Po drobných problémech s nalezením správné cesty (místní kruháč už známe nazpaměť) opouštíme Bad Ischl a pokračujeme do Bad Aussee. Cestou během studia mapy měníme plány a místo do Bad Aussee míříme do Altaussee k jezeru Altausseer See, což je koneckonců hned v sousedství.
Po potížích s nalezením místa k zaparkování a menším bloudění necháváme auto na volném parkovišti u hotelu Kohlbacherhof poblíž Altausseer See.
Je poledne a během tahání věcí z auta přichází první deštík. Schováváme se do auta, konzumujeme oběd a znaveni cestou, jídlem a horským vzduchem si dáváme šlofíka. Po probuzení zjišťujeme, že se počasí umoudřuje a tak vyrážíme po silnici k jezeru.
Odtud pokračujeme po cestě č. 13, která se po chvíli napojuje na cestu č. 233. Na jejich rozcestí opět trochu bloudíme a zjišťujeme, že rakouské značení cest čísly, když u půlky cest čísla nejsou, není to pravé ořechové. Zdálky vidíme přicházet další dešťík, před kterým se schováváme do stodoly nedaleko rozcestí.
Je po dešti a my se znovu vydáváme na cestu. Značka zprvu vede lesem po zpevněné cestě, ze které později odbočuje na lesní pěšinu a stoupá do sedla mezi kopci Tressenstein a Ahornkogel, ve kterém leží osada Sattel obklopená pastvinami. Asi v polovině výstupu míjíme plošinku s pěkným výhledem na Alteusseer See. Do sedla přicházíme pozdě odpoledne, a protože zde máme v plánu strávit první noc, hledáme vhodný plácek mimo dohled domů.
To se nám po chvíli daří, a tak stavíme stany a vaříme večeři. Ještě během vaření přichází další déšť, který trvá až do rána.
Neděle 6.8.2006
Druhý den ráno čekáme až přestane přset, abychom mohli sbalit a vyrazit, ale déšť bohužel neustává. Navíc je celkem větrno, a tak se rozhodujeme pro dnešek zůstat zalezlí ve stanu a dospáváme trochu časnější sobotní budíček. Doufáme, že v pondělí bude lépe a budeme moci vyrazit.
Pondělí 7.8.2006
V pondělí naše probuzení opět provázi bubnování dešťových kapek na tropiko a vítr. Předpověď počasí, kterou jsme dostali z domova, je nemilosrdná. Počasí se má trošku zlepšit až ve středu. Kolem poledne, za vytrvalého deště, svoláváme poradu a po dlouhém váhání a s výhledem dalšího dne ve stanu se rozhodujeme, že pro tentokrát přechod Totes Gebirge vzdáme a zkusíme štěstí jindy.
Balíme a sestupujeme do údolí cestou, kterou jsme předevčírem stoupali vzhůru. V hlavách se nám rojí pochybnosti, zda jsme přeci jen neměli ještě počkat na zlepšení počasí, a tak si jako malou útěchu děláme alespoň výlet okolo jezera.
Díky vydatným dešťům tryskají ze skal proudy vody a rozvodněný potok na jednom místě zaplavuje stezku. Naštěstí voda není příliš hluboká, a tak sundaváme boty, procházíme mezi váhajícími turisty a brodíme na druhou stranu. Na druhé straně, u dvou největších vodopádů, se dáváme do řeči s místním turistou, od kterého se dozvídáme, že tyto vodopády jsou k vidění pouze po deštích a někdy mohou zmizet již půl hodiny po dešti.
Žádné další úskalí už nás cestou nečeká. V poklidu dorážíme až k autu, dáváme si svačinu a vyrážíme k domovu. Volíme cestu přes Liezen, abychom si omrkli jak vypadá počasí ve východní části Totes Gebirge, bohužel však zjišťujeme, že to nebyla úplně dobrá volba. Na dálnici mezi Liezen a Lincem se totiž vybírá mýtné 4,50 Eur, zřejmě za průjezd tunelem.
Už v Čechách se stavujeme v restauraci U Kapličky v Česnovicích. Těstoviny s kuřecím masem by nebyly úplně špatné, kdyby nebyly tak strašně rozvařené. Ovšem i tak by cena 99 Kč byla trochu přemrštěná. Zapečená brokolice však v našich očícho dopadla o dost hůř. Vařenou brokolici posypanou sýrem jsme skutečně nečekali. Když jídlo přinesli, tak jsme teprve pochopili otázku, jestli si k tomu pán dá nějakou přílohu. Takže ani jídlem jsme si náladu nezlepšili. Alespoň víme, kde se po příštím (určitě úspěšném) přechodu Totes Gebirge stavovat nebudeme.